neděle 21. května 2017

Omlouvám se: Za Zemana a Trumpa můžu totiž já

Když jsem počínaje rokem 2002 začal jezdit s konstelacemi do Prahy, napadlo mě velice brzy, že tato metoda docela geniálně vystihuje ducha doby. Slučuje totiž poměrně racionální, řekl bych možná terapeutický přístup k systému; stavíme zde strukturu rodiny nebo firmy, díváme se na vztahy a zůstáváme do jisté míry na „pevné zemi faktů“. Zároveň ovšem působí na každého, kdo se jí vystaví, i tajemně, magicky, esotericky-nevysvětlitelně. Zástupci, kteří stojí v rolích osob, které klient zná, se chovají, jako tyto osoby ačkoliv se s nimi v životě nesetkali. V konstelacích pak pronášejí výroky, které klienta naprosto udivují: „No, to je ale celý tatínek…“ nebo: „Jak je to možné, že takhle přesně mluví můj šéf?“ Nebudu se teď snažit vysvětlit, proč se tak děje a jak je to možné. Já sám a se mnou i další lidé, kteří s konstelacemi pracují, tento fakt přijímáme a stačí nám, že se s tím dá výborně pracovat. O co mi zde jde, je syntéza obou „nohou“, jak jsem si tomu zvykl říkat: Oné racionální, logické a té druhé, kterou nazývám ve svých knihách a článcích „mytologické (nebo také meta-logické) vnímání“.

Poměrně brzy po mém vnoření se do světa konstelací mi začalo být jasno, jak velice náš současný svět onu druhou nohu potřebuje. S nástupem racionalismu a rozvojem vědy jsme totiž na naši bytostnou potřebu onoho „mimo-logického“ vnímání, kam patří mýty, báje a pohádky, ale také silné spirituální zážitky, zcela zapomněli. Tento svět byl dříve v područí náboženství, těžily z něho církve a také ovládal zvyky, přechodové rituály a každodenní „privátní“ víru člověka, jeho modlitby a pověry. Tento svět samozřejmě nezmizel – chopili se ho jiní, kteří na něm začali vydělávat. Například Hollywood a reklama. Nicméně, zatímco dříve byl tento způsob přístupu k realitě všeobecně uznáván a tím vědomý, zanořil se s nástupem racionalismu do nevědomí. Jak reklama tak i filmové trháky na nás působí hlavně přes naše podvědomí. Zeptáte-li se teenagerů, proč jdou po desáté na Pána prstenů (za mých časů to byl Titanic), neodpoví vám, že z filmu čerpají víru a inspiraci nebo že se na plátně setkávají se svou touhou po magičnu, ale že je to prostě „super“. Což ovšem nevysvětlí slzy v jejich očích a pohnutí v srdci.

Jakkoliv původně vědecky založen, začal jsem propagovat a rozvíjet oba přístupy. Jsem velikým odpůrcem „čisté esoteriky“, tedy víry (například v nadpřirozeno, ilumináty, anděly atd.) bez současného zakotvení v reálnu. Pokud se chceme dostat dopředu, jsou k tomu potřeba obě nohy, jak ona pravá, vědecky-materialistická, tak i ta levá, meta- nebo mytologická. Na této spolupráci obou přístupů jsem postavil svoji konstelační práci, své semináře osobnostního rozvoje, ale i práci ve firmách a organizacích. A byl jsem nadšen, neboť čím dál více inteligentních a vzdělaných lidí sdílelo i ten druhý pohled na svět – aniž by negovali Koperníka, Descarta nebo subatomární fyziku*. Předpokládal jsem, že svět po několika staletích výchylky k racionálnu opět nalezne cestu k harmonii mezi oběma přístupy. „Jak-i-tak-i“ moudré Horákyně se stalo i pro mne mnohoslibnou cestou.

Jenomže jsem se mýlil. Trend jsem sice rozpoznal správně: Stále víc lidí si bude uvědomovat jednostrannost logiky, racionality a stroze vědecké řeči faktů. Stále víc lidí bude hledat to, co uspokojí nejen onu levou mozkovou hemisféru, která funguje – dovolte mi poněkud nepřesné přirovnání – „mužsky“, ale i potravu pro pravou, tedy „ženskou“ hemisféru, jež se raduje nad pocity, intuicí, empatií, snad i mystickými zážitky, pocitem jednoty s celkem. Na tento trend jsem vsadil, tento trend jsem podporoval a přiznávám, že skrze své semináře z něho i docela dobře žiji. Přitom jsem tvrdil, že jediná alternativa k vědomému připuštění důležitosti této mytologické složky naší psýché jsou drogy. Jinak řečeno – extrémní nárůst zneužívání vědomí měnících substancí, ať už je to alkohol, marihuana nebo jiné drogy, souvisí s vymizením víry, mýtů a magie z našeho racionálního a logického světa.

Co jsem nerozpoznal, že existuje ještě jiná, třetí cesta uspokojení „mytologického vnímání“. Jsou to emoční přesvědčení, které se nezakládají na racionalitě. A tady se dostáváme k současným jevům, nad kterými kroutí mnoho vzdělaných (logicky myslících) lidí hlavou. K Zemanovi a Trumpovi, k nástupu oněch vládců a kandidátů na vládce, které vůbec nezajímají logické argumenty a důkazy. A k jejich početným voličům, kteří věří lžím, neboť je nějaká fakta vůbec nezajímají. Ještě před dvěma či třemi desítky let by současný president Spojených států čelil nejen drastickému poklesu popularity (jako svého času Robert Nixon), ale pravděpodobně již probíhajícímu impeachmentu, tedy procesu odvolání z funkce. A četná tvrzení našeho současného prezidenta, která také zcela odporují pravdě, by přiměly občany, vytáhnout do ulic a třeba opět zvonit klíči. To, že se tak neděje, je výsledkem právě onoho trendu, který mně samému dopomohl k jisté popularitě, a pro který (stále ještě) horuji. Trendu emočního vnímání, které stojí mimo logiku a racionálnost. Většina voličů těchto dvou osobností (a mnohých dalších, ať už Le Penové, Urbána, Erdogana atd.) je totiž přesycena onou racionální, vyargumentovanou pravdou. Co je naplňuje nadšením, je právě zavilý odpor jejich idolů vůči establishmentu, logice, vědeckým poznatkům, jejich vysmívání se těm, kteří operují nezvratnými důkazy, kteří vystudovali a naučili se „správně“ chovat a jednat, kteří tvoří jakousi intelektuální třídu.

To jediné, co tyto lidi od „mých“ účastníků seminářů odlišuje, je to, že kdo se vydá cestou rozvoje osobnosti, je si většinou vědom nutnosti obou přístupů a hledá mezi nimi harmonické spojení. Zatímco normální (promiňte mi tuto aroganci) volič Zemana nebo Trumpa je sice také přesycen jednostrannou logikou a racionalitou, je mu na zvracení od samé korektnosti a lpění na správných, ve škole naučených pravdách, má už dost společenského „common sense“ a panující ideologie (totiž vědy), ale není si vědom, že propadl víře a uzavřel se do ghetta sebe-potvrzujících přesvědčení. Mimochodem se velice podobá těm, které znám z různých sekt: Nic, ale opravdu nic není s to zvrátit jejich víru v gurua, boží přikázání nebo svatá písma.

Takže, drazí, za Zemana a Trumpa beru vinu na sebe. Samozřejmě jen malou část viny – tu, která pramení z mého nepochopení toho, že pokud se kyvadlo začne pohybovat na opačnou stranu, a pokud to člověka baví a naplňuje nadšením, není radno toto kyvadlo příliš postrkovat. Může se totiž stát, že se na ono kyvadlo nalepí něco, co se rádo sveze, ale co má zcela jiné úmysly. Může se stát, že namísto do nového věku harmonie mezi oběma nohama se dostaneme tak trochu zpátky do středověku. A to jsem opravdu nechtěl. Sorry, jako.

----------
*Mimochodem právě subatomární fyzika a kosmologie jsou dva obory, které z celé vědy mají k akceptaci obou přístupů patrně nejblíže.

2 komentáře:

Patrik řekl(a)...

Dobrý den, Váš článek mě zaujal, respektive mytologické vnímání světa. Zajímalo by mě, zda znáte autora Roberta Holdstocka a jeho sérii knih o mýtech v nás a jejich zhmotňování naším nevědomým působením. Pokud ne, vřele Vám tyto knihy doporučuji. Jde sice o fantasy, ovšem ta nálepka naprosto nevystihuje význam a hloubku oněch knih. První se jmenuje Les mytág, další jsou k dohledání.

Jakub Střítezský řekl(a)...

Ahoj Jane,
moc ti dekuju za tento článek a velmi šikovné zachycení společenských tendencí v kontextu logického vs. mytologického vnímání světa. Byla to pro mě skvělá inspirace a pomohlo mi to pochopit pozadí těchto tendencí.